Za socialismu nebývali instalatéři zrovna profesí, že by se s ní mohli lidé na veřejnosti chlubit s velkou grácií. Byl to tehdy učební obor, jako každý jiný, a rodiče své dospívající ratolesti spíše tlačili do jiných profesí, např. mechanik elektronik nebo ekonom. Instalatéři byli pověstní spíše průměrným školním prospěchem a mezi elitu národy rozhodně považováni nebyli. Dnes se však karta obrátila a instalatér je na špici žádaných pracovních výkonů v terénu podobně, jako jsou například elektrikáři nebo hasiči.

Před hasičem každý smekne v hluboké úctě a tento trend nahrává i zmiňovaným elektrikářům a instalatérům. Bez nich bychom si totiž doma, jak se říká, ani neškrtli.

Havarijní situace – instalatérů si asi nejvíc ceníme ve chvíli, kdy k nám domů dorazí ve chvíli, kdy nám prasklo topení a odtéká z něj voda, anebo prasklo vodovodní potrubí a na zdi je velká mapa. S těmito situacemi si běžný amatér neporadí a instalatéři pohotovost jsou pro nás doslova spásou. Navíc dorazí třeba na Štědrý den, a to také vyžaduje jistou úctu.

VTP – dnes bychom instalatéra mohli přezdívat touto zkratkou. Znamená doslova „voda – topení – plyn“. Jinými slovy tito odborníci mají na starosti rozvody vody a odpadů, kanalizace, topené systémy včetně ústředního topení a podlahového vytápění a také plynové spotřebiče, jako jsou kotle, kamna, karmy nebo sporáky. Svým rozsahem práce a znalostí je to nesmírně náročný obor, a i když si instalatér vydělá slušné peníze, zájem ze strany učňů je čím dál nižší zřejmě právě pro tuto náročnost.

Zápach – když už jsme tu zmínili náročnost profese, měli bychom si také připomenout, že ta je dána nejen znalostmi a praktickými zkušenostmi a šikovností, ale také jistým faktorem, který mnoho lidí od této práce odrazuje. Každý totiž nezvládne demontovat kuchyňský sifon a doslova se hrabat v zapáchajícím odpadu, anebo prorážet ucpaný záchod plný fekálií. Na to musíte být hodně dobře psychicky vybaveni.